Včerejší zprávy

Ostrava volá

10. července 2011 v 12:47

Pozvánka

25. ledna 2011 v 23:31
Pozvánka do Hlučína

Porcupine Tree

19. července 2010 v 13:04
dnes jen odkaz, hlavně jako upomínka na (moje první a pravděpodobně i poslední) colours of ostrava. Pirátský záznam přímo z colours jsem nenašel :-)

Pozvánka

4. května 2010 v 12:28
pozvanka

Avatar 3D

4. ledna 2010 v 14:32
Nelenil jsem, rezerovoval si jeden z posledních volných lístků v sále a vyrazil na opěvovaného Avatara 3D. Je možné, že jsem šilhal skrze 3D brýle, nesprávně si posunoval ohnisko, a proto se mi rozmazaly okraje zorného pole. Nějak to na mě nezabralo. Vzpomněl jsem si na Komenského, který to trefil s tím Mámením přesně. Bez brýlí nefunguje.

Různé pseudoprehistorické potvory vyskakovaly z těch nejneočekávanějších koutů a útočily v jakémsi teráriu, které začínalo plátnem a sahalo cca 5 - 10 metrů za něj. Dynamická kamera létala nahoru, dolů, švenkovala (skoro jsem napsal švejkovala) zprava doleva a zdola nahoru. Všude se proháněli divukrásní jezdci na dracích, kteří klouzali po vzdušných proudech, a všechno bylo dokonalé, modro-zelené a trojrozměrné. Mělo to na mě působit, ale nepůsobilo.

Scénu za scénou, defilovala tu přede mnou celá má divácká historie. Avatar je hollywoodský koncentrát, jehož originalita se rozplynula v barevných šmouhách. Nečekejte od něj žádnou myšlenku. Hlavní hrdina závidí inteligenci hodinovému strojku. Děj je jedna velká koláž, ideální duševní strava pro replika, který musí vycházet z uměle implantovaných vzpomínek. Čím víc nad tím přemýšlím, tím je mi hůř.



  1. Pamatujete Dunu, jak místní modrooký mesiáš Paul Atreides, Usúl Muad'Dib, zkrotí největšího červa na planetě a stane se vůdcem Fremenů?
  2. Pamatujete si, jak Andersona v Matrixu ohrožuje sentinel, ve chvíli, kdy je napojen na svého cyberpunkového avatara Nea?
  3. Pamatujete si železné roboty v nadlidské velikosti chránící uvnitř křehkou lidskou schránku ve filmech Vetřelci a Matrix?
  4. Pamatujete si, kde všude jste viděli sarkofágy určené k hibernaci a obrovské skleněné válce se živným roztokem, ve kterých se vznáší něco nelidského?
  5. Pamatujete si Jurský park? (Např. scénu s vědcem, kterého uprostřed noční džungle obklopí a sežere smečka ještěrů?)
  6. Pamatujete, jak se John Dumbar v Tanci s vlky stane Siouxem a sblíží se s dcerou významného člena kmene, jak vypráví Kopajícímu ptákovi, že přijdou bledé tváře a bude jich jako hvězd?
  7. Pamatujete si veliký strom a zřídlo věčného života ve Fontáně?
  8. Pamatujete si elfí stromy z Pána prstenů?
  9. Pamatujete si zbytky světa vznášející se v Nekonečném příběhu?
  10. Pamatujete si přírodu v Barace, padající velikány v amazonském pralese a zpustošenou zemi?
Pokud odpověď na nadpoloviční množství těchto otázek zní ano - gratulujeme, stal(a) jste se, stejně jako já, prototypem hollywoodského androida.


Technologie 3D poskytla tvůrcům alibi pro naprostou absenci originality. Biologický konektor, který umožní živým bytostem fyziologické propojení s přírodou, je možná do jisté míry originální, ale na rovinu, kdo zaplatí bezmála 200 Kč jen proto, aby viděl nějaký mimozemský ocas?

Režisér tvrdí, že je důležité film procítit. Ve skutečnosti však požaduje od diváka víru a jako návnadu mu nabízí nový a opět lepší vizuální zážitek. Je to slepá víra, která nepřináší spásu. Má zakrýt konflikt mezi zpracováním filmu (technika vítězící nad životem) a jeho vyzněním (život vítězí nad technikou). Jediné, co trhlinu může překlenout, je sentiment, který zaplní postižená místa emocemi a umožní divákovi, aby se z replika stal znovu člověkem. Nenamlouvejme si, že nevolnost, kterou v nás efekty vyvolávají, způsobilo šilhání skrze 3D brýle. Ve skutečnosti se jedná o sebezáchovné křeče organismu, který byl právě vystaven působení kýče, umocněnému navíc těmi nejmodernějšími filmovými prostředky. Modré ženy jsou krásné. Nestvůry strašlivé. Záporní hrdinové velice pragmatičtí. Létá se na strojích i na dracích. A všechno to září jako zetlelý pařez.

Když skončily titulky, s úlevou, že už to mám za sebou, jsem odevzdal brýle v předsálí a šel domů. Pokud opomineme přidanou hodnotu 3D zobrazení, které je zjevně dosud v plenkách, nemá toho Avatar mnoho co nabídnout. Čím dříve si to tvůrci i diváci přiznají, tím lépe.

Události v kultůře (25.11. 2009)

26. listopadu 2009 v 17:39
To by mě zajímalo, jestli jste se dívali na včerejší Události v kultuře, nebo ne. Já jsem to neměl v plánu, ale přivábila mě tvář Vladimíra Merty. Pozvali ho u příležitosti vydání nové desky. Odložil jsem Laskavé bohyně a pustil zvuk.
Neměl jsem to dělat, ušetřil bych si trápení. Na ČT 24 řádil totiž včera šotek. Teda spíš tři.
Když Merta sáhl do strun vypadl zvuk a na 20 vteřin píseň nahradil jakýsi tajemný šepot v zákulisí. Vy, kteří tu muziku znáte, víte, že stojí na atmosféře. Nádherné silné atmosféře. Jenže poslouchat nějaké anonymní hlasy do ní nepatří. Tak bylo po zážitku.
Následoval rozhovor s Rammstein. Redaktor se s kapelou bavil anglicky a rozhovor byl pak simultámně tlumočen. Nevím, ale to na ČT 24 nemají nikoho, kdo umí německy? Jestli ne, možná by měli začít hledat.
Merta zpíval tři písně, na které se dostavil z nějakého jiného koncertu. Bylo to od něho hezké, že přišel, přestál rozhovor s Rammsteinem. Čt 24 se mu odvděčila přerušením jeho závěrečné písničky asi po 30 vteřinách nějakým nesmyslným jinglem, nebo jak se to jmenuje. Nejde jen o to, jak neuvěřitelně necitlivé to bylo vůči písni, ale takové jednání mi přišlo vrcholně neslušné i vůči autorovi.
Tak nevím, pro příště doporučuji před začátkem vysílání zkontrolovat studio, jestli někde nepobíhají nějací další šotci.

P.S. Pořad si můžete prohlédnout zde:
Tedy mohli byste, kdyby ho půlka nechyběla, online vysílání končí právě v tom místě, kde krásnou Mertovu muziku nahrazuje něčí kecání. Druhou půlku sežrali šotci.

Inu ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí...

Festival Protimluvu potřetí

22. září 2009 v 21:55
Mrkněte na odkaz, a hlavně přijďte!

14.-16. 10. 2009

Hrnečku, pař!

27. dubna 2009 v 18:58

Autorské čtení

26. února 2009 v 21:06
Kdybyste náhodou měli cestu kolem, budu rád, když se přijdete podívat.

povodeň

11. října 2008 v 23:19
prší a všechna nádraží plavou
je pod námi propast vody
a lesklá sklíčka vlnek
se mihotají po výdejnách lístků
*
je krásné léto
chtěli jsme k vodě
prší však nahoře i dole
a mraky táhnou jak prašivé stádo
*
lidé tečou ulicemi
deštníky staví proti větru
déšť po nich stéká v hádcích
*
řeka si protahuje si hřbet
zvedá se vysoko nad nás
a my v ní toneme

Děkujeme Vám, že kouříte

11. října 2008 v 16:53
Je to v novinách, tak to musí být pravda. Ovzduší v naší zemi je zaneřáděno průmyslovými karcinogenními svinstvy. A ministr zdravotnictví v úzkých rychle sáhne po osvědčeném triku tabákových koncernů. Zahnán do kouta vytasí se s myšlenkou, že příčinná souvislost mezi karcinogenním ovzduším a rakovinou plic dosud nebyla prokázána. Co k tomu dodat? Děkujeme Vám, že kouříte.

kavárna

8. října 2008 v 1:33
nehty pobíhají
po vymezené části stolu
občas po něčem sáhnou
vždy se však vrátí
netrpělivě poklepávají
běhají sem a tam
*


jako by nebyly rohovina
ale měly mozek
který chce chápat
okusit horkost bez hořkosti
a osvěžit se kofeinem
*


rty jsou však tvrdošíjně
sevřené jako pecka
bez ohledu na mozek
a jeho chutě
bez ohledu na prsty
a jejich potřeby
*


můžu ochutnat?

VOLNÝ VERŠ NEEXISTUJE

9. září 2008 v 15:19
Čas od času zahlédnu na stránkách knih a blogů rozhořčené bublání některých básníků nad volným veršem. I leckterý čtenář proti němu káže, a zdaleka to nemusí být jen kvůli tomu, že ho ve škole učili nazpaměť Poštovní schránku a Polednici. Volný verš má obrovské množství nevýhod. Zaprvé se dá snadno falzifikovat. Každý amatér sepisuje své texty do různě dlouhých řádků, sotva pochopí, že jeho rýmy jsou pro kočku. Nemluvě o tom, jak špatně se ty volné verše pamatují. On už ten název implikuje něco v básnictví nedovoleného, něčeho, co překračuje míru, vkus, co se nedá dobře měřit, spravedlivě posuzovat, a už vůbec rytmově předvídat. Jak by něco tak notoricky neuspořádaného, jako je volný verš, mohlo být vhodné pro poezii?
A přece i když jsem různě experimentoval s rýmy a vázaným veršem, stále se vracím k těm nestejně dlouhým řádkům a paradoxně zjišťuji, že je pro mě volný verš stále těžší. Kolik už jsem toho jím napsal (a kolik blbostí). Jak se mi to vůbec stalo, mně, který poslouchám muziku od 2 let, že mi neučaroval pravidelný rytmus a rým, co udělali mí učitelé špatně (nic, samozřejmě), že mě větší než malé množství sonetů nechává chladným, že obsah těch veršů se mi často zdá omezen svou formou, než aby jí byl rozvíjen? Napadá mě řada hypotéz, proč tomu tak je.
Volný verš je spojen s nástupem moderní poezie, a tím ji vzdaluje od řemeslnictví, novější forma umožňuje osvobodit se od institucionální nálepky, kterou básníka obdařila tradice. Volný verš dosahuje od komorního spirituálního zápisu, vybroušených miniatur současných moravských básníků, přes Kolářovy zápisy zaslechnutých rozhovorů a jeho mistra Suna, který byl a zůstává knihou-poetikou mého života. Volný verš zasahuje od občanského chorálu lyriky Whitmanovy, přes surrealistické hymny Zbyňka Havlíčka, výkřiky víry do kouta zahnaného Jana Zahradníčka ve Znamení moci, spirituální zaklínání v Divišově Sursum, přes W.C.Williamse, Ginsberga, kterým se do značné míry podařilo odeklít americkou paranoiu a odkázat ji alespoň načas do patřičných mezí. Volný je verš experimentu, abstrakce, angažovanosti a indiference. Troufnu si říci, že jen menšina básníků v dnešní době nenapsala žádnou báseň ve volném verši, a přece první myšlenka kapitálkami hlásá, že volný verš neexistuje. Jak to? Kolikátý odstavec jsem to právě dopsal o tom, že jím psaly, píší a bezpochyby budou psát generace, školy a skupiny básníků?
Právě v tom, je podle mě zakopaný pes. Vzhledem k tomu, že tradice a kanoničnost volného verše nedosahuje striktnosti staletí pilovaných básnických forem, jedná se o verš mnohem osobnější než např. alexandrín, blankvers, nebo třeba český oktosylabický verš. Když autor básně za něco stojí, vytvoří si zpravidla svou vlastní podobu volného verše, využije instrumentace, slovní hříčky, užívá specifické slovní druhy a jiné omezuje, zaměří se na intonaci, akcentuje grafické nebo orální podání, volí specifické lexikum, často z oblasti odborné terminologie, volí četné archaismy, rozvolní metaforiku, zkrátka individualizuje svůj výraz na nejvyšší možnou míru, až dokud jeho verš nezačne nést nezaměnitelný otisk osobnosti, které ho stvořila. Písňové rytmy se rozvolní a nacházejí své otisky v rytmických řetězcích, které poznamenávají jinak hladký tok orální promluvy.
Vytvořit takový verš z původní představy volně plynoucího toku slov není úplně jednoduché. "Volný verš zabíjí přejímače", slyším hlas svého mistra Suna. V čase jiných poetik bych se možná nemusel učit za pochodu. Bez rytmického opasku , který by báseň obepínal, se rozpadne jako když z Trnkových "Bratří" sundáme triko. A tak, když říkám, že volný verš neexistuje, je to proto, že si neumím představit těsnější kazajku, než je taková, kterou si člověk na míru ušije sám. V čem vlastně, je takový verš "volný"? A proč by se mělo jednat o formu méně hodnou pozornosti než pravidelný verš?

Květoucí tree lie love railway

27. května 2008 v 14:34
Czech poetry is unnecessary luxury.
Dissemination of art beyond the Czech lands means profit!
Czech is uneconomic.
* * *
May
It was late evening - the first of May --
the evening of May - a time of love.
Hrdliččin invited to the voice of love,
where Borový zaváněl grove.
The love whispered quiet moss;
květoucí tree lie love railway,
his love Nightingale rose pěl,
růžinu appeared vonný sighed.
Lake smooth in křovích stinných
zvučelo dark secret was,
Shore is embraced rounds and rounds;
sun and clear other worlds
bloudila blankytnými tapes,
flaming there as tears of love.
***
Silesian Songs
***
He Magdon old from Ostrava home,
bartovské harendě evening in the stavil,
Having broken into Skull moats pad.
Plakala Maryčka Magdonova.
*
A car full of coal in the college reverse.
The car zhasla Magdonova widow.
At Old Hamry five vzlykalo sirot,
Oldest Maryčka Magdonova.
*

dejte peníze umělcům - ochrání vás před vašimi dětmi

20. května 2008 v 13:42
Umění spoluutváří kulturní vývoj lidstva, většina lidí, považujících ho dnes za cosi nadbytečné si vůbec neuvědomuje, že v sobě nesou jeho stopy. Nezvratně a neoddiskutovatelně. Zpochybňovat smysl umění je stejné, jako se přít o tom, jestli Franz Kafka měl psát a nebo svému otci raději rozbít hubu.
Podporuji Týden neklidu.

barvoslepost

20. května 2008 v 8:50
Bílá představuje panenství, černá hřích. Bílá je světlo, černá tma. Bílá je láska, černá nenávist…
- - - -

podporuji novou knihovnu

29. dubna 2008 v 16:05
je krásná

glosa

27. dubna 2008 v 14:42
Tak mě napadlo při četbě jisté knihy, co asi dělají současní náboženští vůdcové, když je rozbolí zuby.

Dávno zapomenuté texty

25. dubna 2008 v 8:41
Našel jsem na internetu 5 básní, které jsem publikoval cca před 9 lety. Úplně jsem zapomněl, že existují, úplně jsem zapomněl, že že jsem katolík.
VIZITKA
Okna se třesou,konkordy padají,
zbyde i chvilka pro hladovějící,
jsem svůj vlastní Hollywood,
můj život se reguluje výkyvy trhu
a na dně těch patoků našel jsem oceán
a na dně té trhliny vidím tvou ropnou skvrnu
proplouvat temně,neúčastně trpně
za stěnou obzoru na výspu setkání
přijď kdykoli
pomodlíme se ...
MÁLOMLUVNOSTI
Antidepresivum
jak lehce by se vykřikovaly
milostné verše
kdyby nebylo hříchů
museli bychom si je vymyslet
a kdyby nebylo snů
nebyl bych zdejší gesto
byl bych chléb vezdejší
a vykroutil bych se ze všeho
hraju si na dvojitého agenta
u každého umyvadla když mám ještě náladu
u každého záchodu,který musím umýt
Slyším tě, lásko, jak říkáš
Vydá za deset
má vlastní mikrobus
BALADA O ZJEVENÍ
Zdálo se mi o Bohu
zdálo se mi o něm jako o jediné ryzosti
poprosil jsem o zázrak
poprosil jsem o zrak
Řekl jsem: Zdálo se mi oBohu.
celý týden mi vymlouvali ten můj sen
a nakonec jsem nevěděl
jestli jsem prostě jen potřeboval
nějakého Boha
anebo si přizpůsobil síť
rovnoběžek a poledníků
jak je najdete na každé mapě

Zdál se mi sen o něčem
co nemělo strukturu nebo vrstvení
zdál se mi zkrátka sen o Bohu
Je na tom něco špatného?

Přesně za týden se mi zdálo o hodinkách
které šly pozpátku
až do pravěku.

ROZTRŽITÁ BÁSEŇ
John Martin psal pornografickou poezii
a když zemřel bylo mu zhola šestadvacet
sešel na raka, do poslední chvíle si stříhal nehty
a psal básně kterak je na tomto světě krásně
Tomáš Kudla si myslel pravý opak a rovněž je zastoupen
v téhle antologii anonymních chodců
dosud bloudí ztracen v prostorách
kroměřížského zámku
Petr Bek Jonatán, rodem přírodní lyrik, zlomil lyru,
když zakopl o práh a upadl zvonem napřed,
jeho přítelkyně se rozstonala, žal vyléčila chlastem
a úplně se uzdravila
Igor Jozef Tvrdý, poslední z členů kapitalistické skupiny,
zbohatl a dnes žije na Floridě obklopen
čtyřmi tolerantními milenkami, s nimž se seznámil v Las Vegas,
poezii se věnuje nesoustavně
Všem se v jednom okamžiku zjevila krása roztržité básně
Všichni vstoupili do dějin literatury
a učí se o nich na středních školách po celé republice
LIDSKÉ BÁZNĚ VLČÍ BÁSNĚ
včera jsem čekal na zmrtvýchvstání Krista
nalil jsem si dvojku červeného a koukal po holkách
kdyby se mě zeptaly, na koho čekám, řekl bych
včera jsem ještě čekal na zmrtvýchvstání Krista,
ale dnes už vím, že jsem čekal na tebe
a udělal bych jí na čelo křížek
a zeptal se půjdeme ke mně nebo k tobě?
Člověka vždycky něco vyvede z rovnováhy.

vydal dočasně zakázal

10. dubna 2008 v 10:57
Vdova proto požádala soud o povolení k extrakci spermatu z manželova mrtvého těla. Soudce v Columbusu ve státě Georgie žádosti minulý týden vyhověl a vydal dočasně zakázal armádě nabalzamovat Dhanoolalovu mrtvolu, aby mohly být vzorky spermatu odebrány.
 
 

Reklama