Malé ryby

PETA

26. ledna 2011 v 23:23
Minulý týden.
Prodejna koučhaus giftstór v Kalifornii
obdržela zásilku 40 žab.
Vinou hrubého omylu při dodávce
ponechali žáby v dopravním boxu o jeden den déle.
Došlo k rozpuštění pytlíků s ledem,
následkem toho 37 ze 40 žab uhynulo.
Dvě mladé dívky musely probrat mrtvé žáby,
a najít tři přeživší.
Mrtvé žáby spláchnuly do záchodu.
O osudu tří zachráněných obojživelníků
není nic známo.

Tak píšu dopis majiteli
Vážený pane Uólkre, vyděsilo mě, když jsem se dozvěděl,
Že 40 žab, zbytečně trpělo a kromě tří všechny zemřely
Když je vezli do jednoho z vašich obchodů v Klovisu
Jak říká Dr. Kliford Uaruik, zoolog a lékař.
Žáby mohou přenášet bakterie salmonely
A lidé se mohou nakazit manipulací se žábami
Nebo dokonce i kontejnery, v nichž je vystavujete


Prosím ukončete prodej živých žab
Ve všech svých dárkových obchodech
A přijměte ve své společnosti zásady
Zakazující prodej živých zvířat.
Děkuji za zvážení mých komentářů
A na ty holky, dohlédněte prosím,
aby si pak nezapomněly umýt ruce.

26.1.2011

Když vstanu z postele a vidím skříň

31. března 2010 v 0:53
Když vstanu z postele a vidím skříň
Je v ní oblečení
Žádné dveře do jiného světa
Žádný oceán, žádní racci
Jenom ty šaty, protože jsem chudý
Vidím svá stará sepraná a vytahaná trika
Vidím své letní kraťasy
Chodím od skříně ke skříni
A pak si vyčistím zuby
Myslím si, že někde uvnitř člověka
Je něco, co má cenu
Nějaká duše, sen, možná
Věřím, že něco takového je i ve mně
Ale kde?
Zdá se, že je tu něco strašně cenného o co člověk nemá přijít
Je to jen sen?
Dřív jsem si myslel, že člověk má být dobrý
Věděl jsem, že pro mě to je příliš těžká věc
že se musím vyhýbat všem dobrým nápadům, které přijdou
Co by tomu řekla má vytahaná trika?
A moje smrt?
Řekla by
je povzbudivé vědět, že z tebe nic nezůstane,
protože díky tomu nemusíš nic předstírat
mezitím
ty si jen vyber triko vhodné
pro poslední den.

Uzel na kapesníku

11. března 2010 v 13:13
Cizí slova
cizí lidi

v básni
na ulici.

Prošla tudy bouře

10. listopadu 2009 v 11:55
Vypadalo to nadějně
Obloha byla plná jak uhlák
Zanechala však po sobě jen trapný dusno
jak nadrženýho psa.

Zablesklo se se jen jednou
a když se rozutekla slova
zůstala po nich nahá báseň
jak těla v oknech, nahá stejně jako ona.

I trvalý magnet slábne
a nesmyslný život netrvá o nic dýl
ale ve mně teď kvůli tomu
všechno podivně vlaje-

Babička měla pravdu
"Nahoru nepoletím a dole mě najdou."
Aspoň, kdyby to skoro nezrýmovala
a kdyby se tráva neleskla, když nepršelo.

Panelák

2. listopadu 2009 v 20:27
Je to furt stejné
a ve mně to samé
Ruce a choroba, zmrzly mi prsty
Chtěl bych betonovou stěnu
a ono to nejde.
Chtěl bych , pořád něco, potřebuju to a támhle-
to furt dokola
Jenom občas se hne závora,
otevřu dveře od ledničky
a tam je zelenina, přivolám ji na dálku zámořskou zeleninu,
zelené zelí, a pak zas ten řev
a betonová stěna,
která mi chybí, chybí mi, že nejsem nedotknutelný,
každý na mě sahá, dotýká se mě dech opilců a dech děcek.
Když jdu alejí, opakují se i stromy
a to ještě není nejhorší.
Na podzim v řece
se fakt nic nehýbá, ani ryba, ale asi není mrtvá
to jenom já,
najednou najdu v kapse betonovou stěnu
a ona spadne přede mě a panelák, ve mně je prostě panelák.

Slova lžou

12. října 2009 v 19:18
Slova lžou:
Psí počasí nemá srst,
dům je unavený
a ty jsi unavený
a když ti bude v noci špatně,
ráno vstaneš
a nebudeš si nic pamatovat.

Slova lžou:
Psí počasí nemá srst,
dům je unavený
a já jsem unavený
a když mi bude v noci špatně,
ráno vstanu
a nebudu si nic pamatovat

Slova lžou:

Detektivka

28. září 2009 v 16:42
Den za dnem jdou
jak masky v průvodu
za oknem, barevném.

Někdo by řekl: "je to pohřeb,
hledej vraha v zahradách",
jiný by řekl "ecce homo".

Ale za oknem,
aby uchlácholil čas,
který uvnitř se zastavil
jenom na návštěvu.

FAGERSTRÖMŮV TEST NIKOTINOVÉ ZÁVISLOSTI

17. června 2009 v 12:51
Jak brzy po probuzení si zapálíte první cigaretu?

Ležet v posteli znamená nenarodit se.
Stal jsem se potratem uvnitř vlastní cely.
Ležím v srdci Evropy se zapálenou cigaretou
a směji se všem pokusům o vysvětlení.

Je pro vás obtížné nekouřit tam, kde je kouření zakázáno?

Vyjdu ven a pohladím kočky,
s E-cigaretou v ruce je nakrmím a vyčistím jim záchod.
Někdy mě vítají, jindy spí na gauči.
První varianta je mi příjemná.

Které cigarety byste se nejméně rád vzdal?

Na balkoně pozoruji cizí milenky,
jak si zkoušejí šaty z cizích skříní,
a přiděluji body od jedničky do desítky
podle toho, jak jim sluší rozpuštěné vlasy

Kolik cigaret denně kouříte?

Když vykouřím třetí, s pocitem, že jsem ukřižoval Krista,
zatemňuji okna k onanii a pak píšu dopis
ženě, kterou jsem kdysi miloval.

Kouříte víc během dopoledne?

Bojím se, že někdo zazvoní,
zatknou mě a odvedou do vězení,
kde mi seberou cigarety a znásilní mě
tlustý Íránec s chlupatými zády.

Kouříte i během nemoci, když musíte ležet v posteli?

Díky alkoholu jsem pochopil svého otce.
Díky genetice jsem podoben své matce.
Podařilo se mi zvrátit chod myšlenky.
Díky piracetamu bych pochopil i důchodce.

Nespi!

25. května 2009 v 2:24
Myslel jsem, že jsem umřel.
Vezli mě na furgonu, v otevřeném voze.
Dali mi ruce přes sebe a sypali květiny.

Sledoval jsem to klidné procesí stínů
a ve chvíli probuzení se cítil jako mrtvý.
Bojím se, že se vrátí a pomstí se mi.

Být moudrý je jedna věc, být mrtvý zas jiná
Nelze si tam lehnout, a přitom dýchat.
Živý se nepohřbívá, probuzený nespí.

Zklamaní, naštvaní, už to mělo být!
Nechal jsem je kráčet za rakví.

Teorie chaosu

25. května 2009 v 2:01
Krovky se otevřou,
zahlédneš blanitá křídla,
která sahají od pošty až potravinám,
a když mávnou, odlétneš.
Je to jenom ojedinělé, ráz na ráz,
ráz, náraz a pak už
jen žlutá tečka na prostředníku.
Přičichneš k tomu,
otřeš to z prstu dolů.
Přemístí se to, ale nezmizí.
Ve chvíli nevysledovatelna
zavětříš stopu,
průvan od mávnutí křídel,
vysoké vlny, lodě, tonoucí.

Nostalgie

19. března 2009 v 10:30
Ve chvíli bez pohybu a bez východiska nostalgie zavírá dveře polepené starou tapetou. Nostalgie-pokušitelka. Ne Iliada, ale Odyssea je nostalgická. Skylla - vkládá patos na místa, kde bylo vzrušení. Charybdis - vír času mizejícího v nicotě. Současně staví vzpěry. Kutá hlouběji. Zná tvar a polohu našeho těla v konkrétním místě a čase, ale nic víc. Souvisí s tancem a je osobní.

Vzpomínky na to, co jsme neprožili, jsou jiné. Ocitáme se v nebezpečné řece sdílené nostalgie, milostné i politické, protože nostalgie nezná hranice mezi láskou a politikou. Ocitáme se v krajině mýtu. Tak zapomínáme na to, že podmínkou nostalgie je život bez pohybu a bez východiska.

Představuje-li však nostalgie (iluzorní) východisko z bezohlednosti pohybu, připoutáme-li ji k jedinečné a nahodilé poloze těla, můžeme z ní učinit gesto. Kundera píše román a buduje ho od gesta ženy, zahlédnuté v plovárně, které ve vypravěčí vzbudí nostalgii. Také Nabokovova Lolita je dílem nostalgie. Ona je totiž nostalgie, ten zdánlivý unik, jedním z nejsilnějších zdrojů umění vůbec.

Světlení

17. března 2009 v 9:39
Čas žere místo
vysvětlení ujídá ze sebe
Co jen Opilý dokážu
s efektem v zádech

Spletl jsem se
vnějšek jen v mé hlavě
žije?
nahodilým vpádem
právem vyspravím je?

Přání

27. ledna 2009 v 11:19
Ráda by mě přeložila do noci
Kusem podložila skříň
utěsnila zítřky
ohnula roh papíru a podepsala se
*
mým úkolem je být tu pro ni
a těsnit
otevřu flašku vypiju ji
otevřu konzervu
plavou v ní zlaté rybky
*
má v očich zlatý cink
leknu se a pustím, cink!
-lekne
*
Ať se ti splní všechna přání
Řeknu
opřený o skříň, opilý
v den jejích narozenin.

Páteční chvilka poesie

6. ledna 2009 v 12:11

Břečkou mokře ještě za tmy
mihnout se kolem tramvaje
S knihou na poslední chvíli
nacpanou do bundy
dosednout, batoh přitlačit stehnem
o stěnu, položit čepici,
rozepnout bundu, dřív než se posadí,
otevře knihu a netrpělivě se zavrtí,
když autor v předmluvě,
navzdory svým slibům žvaní
pak přečíst první báseň
je to vzpomínka na rybolov s otcem
zavřít oči, nevnímat vodu,
když kápne za krk z mokré hlavy pstruha
zaklapnout knihu, vrátit ji do kapsy
vystoupit na zasněženém náměstí
oknem si ji prohlédnout
teprve když odjíždí
bezpečně - na vzdálenost půldruhého metru.

Jel jsem navštívit svou vinu

6. ledna 2009 v 12:08
Už na mě čekala rezavá skřípavá
zašlá mastným leskem se mě ptala
jestli si ji ještě pamatuju
- co by ne,řekl jsem a špinavýma rukama
- jsem jí vjel do vlasů a cloumal jí hlavou
- až dokud mi mezi prsty nezůstaly prameny
- slepených mastných vlasů
*
to víš že si pamatuju skřípění vlastních stoliček
tak se to ale samozřejmě nestalo
*
když jsem tam přijel nebyla doma
bloudil jsem kolem zhasnutých oken a čekal jestli se vrátí
když dlouho nepřicházela nechal jsem jí ve dveřích vzkaz
a nepodepsal se,
*
ona bude už vědět, kdo ji hledal
ale ani tak se to nestalo
vystoupil jsem o stanici dříve a načapal ji s vlasním stínem
držel ji za paži, žertoval a ona se vesele smála
ukryl jsem se na druhé straně vlaku,
*
nepovšimnut nastoupil a ujel na opačnou stranu.

Zastávka

21. září 2008 v 19:35
Stará dáma na zastávce
Se dívá k nebi
Po ostrůvku se k ní blíží chlapec
S těžkou litinovou tyčí


Jak lehce se mu nese
Jde jako když zpívá pták
Moje nohy jsou krunýře želv
Říká ta paní mně nebo oblakům na nebi


Když se blíží tramvaj
Její pohled se ještě více vzdálí
zastávce i tomu malému


Ten se otočí ke mně a řekne
Prosím, pane, pomozte mi
Zabijou mě, když nepřinesu peníze.

Lucy in The Sky

20. září 2008 v 1:37
památce Lucie Dudkové (*8. 6. 1982 - † 5. 7. 2005)

Některá těla jsou z jiné látky
Prohlížíš si tvář v kosmetickém zrcátku
Stárnutí je práce jako každá jiná
Odehrává se mezi penězi,
V koutech se hromadí lidská kůže
A jen občas připlují obláčky světla
Nesměle se dotknou a nikoho nezahřejí
Prach se hromadí v koutech a u zdí
Tvé ruce flétnistky se činí jako dva puritáni
Když sis prohlížela tvář v kosmetickém zrcátku
bylo to už tehdy zrcadlo podzemní řeky?
Vraždil bych černé berany.
"Už nikdy se nenechám ostříhat," povzdechla sis
a ze stěn popadalo všechno nádobí.
Ostrava, 19. 9. 2008
 
 

Reklama