Červen 2017

Piblokto

27. června 2017 v 0:27
Piblokto
Vyhlásil jsem válku nostalgii
I have declared war on nostalgy
Vypil jsem už dost piv, abych měl to právo,
I have drunk enough beer to earn the right
nezajímá mě vůbec nic z toho, co bylo
I have no interest in what has come to pass
dívám se kupředu očima zářivýma
I look forwards with my bright eyes
ať zanikne vše, co má kořeny
may all with roots die and disappear
poručil jsem vlakům, aby se zastavily
I ordered trains to stop
zastavil jsem vlaky ve stanici uprostřed pole
I stopped them in the middle of nowhere and fields
the sun was high pšenice nesly vznešené hlavy
vysoko tkvělo slunce and wheat was highly born
in my heights i have condemned all lowness
ze svých výšin odsuzuji vše nízké
všechno, co se plazí, tlí v zemi, a skřípe
nožkama šesti, chlupy, drápy, veškeré tvorstvo země odsoudil jsem k smrti
I have invited night butterfly to share my room
pozval jsem smrtihlavy do své komnaty
a povraždil jsem je do jednoho,
I have slaughtered them down to the last wing of despair
a teď jsem připraven kráčet rovně po zlatisté hlíně,
která mě zahalí do jemného prachu
která mě nikdy nepohltí
I am ready to walk the golden path now
the land will carry me like an iceberg
to the sunny south, smrt se mě nedotkne
neboť mezi sebe a ni, postavil jsem plamen naděje
strmější než K2,
na téhle výpravě mě nikdo nezastaví,
no god of darkness či tíže
vydal jsem se po ní, vzhůru
nese mě něžnou paží jako si bůh povolal své svaté
v mé zemi jsou všichni proroci a nekonečně proměnlivé moře
ukládá kosti těch, kteří se zastavili a mění je v korálové útesy
a mršiny červi v hlínu
not enough time to fill all the wormholes of my beloved land
not enough space to spell every word into its box before everything ends
i want to have loud procession of drunken women and wary men
marching down the streets of Tenochtitlan
you can have me either or
nothing between
na této hranici není místo pro váhavé
zaváhat znamená zemřít
I have declared war on past
vyhlásil jsem válku minulosti
a mé srdce bije! bije! bije!

Potkat sám sebe jednou, když to nečekáš

23. června 2017 v 20:03

Být hraničář a.k.a. borderline, znamená být jím na doživotí. Člověk se s tím naučí žít, asi jako bydlet v místnosti se smrtelně jedovatým hadem v rohu. Zařídíte se, ale nikdy nepocítíte skutečný komfort. Připomněl mi to jeden klučina, na kterého jsem narazil na FB. Je to jako bych četl o sobě.

"Představte si člověka, kterýho vychováváte odmalička tak, že ho zatlačujete do kouta (odmítání jako trest za všechno, co dělá nedokonale). Naučí se žít na svém čtvrt čtverečního metru, naučí se uhýbat, uskakovat ostatním, včas se stáhnout, naučí se jak aspň občas si ukousnout z koláče, když to situace trochu dovoluje (zkoušení hranic), protože jinak mu to není dopřáno. Naučí se v dospívání dokonce vypadat jako ostatní - sice se neubrání svým vnitřním extrémně silným pocitům, ale ví, že když tu hru na zdravého nebude hrát, tak je to konec. Odmítnutí - sociální smrt - smrt. Po takovém dlouhodobém útlaku se cítí pořád v napětí, pořád v krizi, občas šílená radost, že má konečně trochu životního prostoru, nebo že ho má konečně někdo rád - alespoň podle zdání. Často je partner někdo, ho dokáže zezačátku dobře povzbudit, aby si ten koláč-prostor neodpíral, ale silně napnutá guma pocitu, že nemá na nic právo, se zase smrskne a přirazí ho ke zdi. Je to boj. Mlátí s ním život sám ode zdi ke zdi. Jednou plný nadějí, že to zvládne, že má spoustu sil a optimismu, guma je ale silnější, nikdo nevydrží tenhle tah dlouho. Pořád je to boj s přesvědčením, že na to právo mám, ale každodenní nedokonalosti dokazují, že to nezvládnu, že na to nemám, že jsem špatný/á. A teď si představte, že takový člověk je s někým zdravým. Zvenku na tom není nic divného - občas se každý musíme stáhnout na čtvrt čtverečního metru.. jenže zdravý nepochopí, jaké to je takhle stát neustále, celý život. Na jednu stranu je to výhoda, protože jste obklopeni samými lidmi, kteří mají kolem vás spoustu prostoru, na druhou stranu nevýhoda, že to jsou často lidé, kteří jsou tím velkým prostorem přitahováni jako magnetem. Někteří toho prostoru vyžadují neobvykle mnoho a tak je hraničář pro ně vhodný objekt - poskytuje výhody člověka, který na sebe vždycky bere vinu za vše, a zároveň jim dělá levnou společnost."

Jo, takhle to přesně je. Takhle to se mnou je.