Únor 2015

Sám se svým strachem

8. února 2015 v 2:03
Jako bys polykal ostny z drátů
růženců, slepců, teček za větou,
jako bys smutek oplakával
a zlomen vlastní osvětou,
z popela splétal křídla popelavá.

Lotosy, květy, nesvedl jsi znát,
arkány, vjemy nelze rozeznat
a prsty z hlíny, prsty jež se drolí,
a dřív, než se dotknou, už zas naříkáš:
"pusťte mě, pusťte mě, to bolí!"

Jen klidně zpytuj černou šmouhu,
jíž kreslí do čel černá viněta,
svou tmu, svůj hrob, svá ticha.
Bůh si tě vyřezal z kusu mýdla
a po laně hladce klouže si to dolů

sebevrah.