Ivan Wernisch - Dopis

17. března 2011 v 8:40 |  Staré lásky

Čekám na poštovského panáčka v domě u vinohradu, pod horou, již od pění kura do pění kura rozebírá ďábel vídaný za jasné noci vesničany, kterak přeletuje s pytlem na zádech, ďábel, který, usedá-li vůbec, láme větve lip přesahujících dvory a viničnou tyčku vrhá proti postavičce prchající do údolí a nedbající náhle klikatostí cesty, proti tomu poserovi, jenž se brambořištěm doklopýtá až k uzamčenému hostinci U Modré lišky a couvaje civí na vrzoucí štít s liškou držící ratolístku a je, ten osel, nalezen pozdě k ránu zcepenělý, načatý vranami a zajíci, čekám na poštovskou fanfáru a na panáčka, který má vzadu truhličku, a kromě rána, kdy se zaobírám pánví, kromě poledne, kdy se zabývám pánví a révokazem, a večera, kdy otevírám bestiář, přemílám si kamínek slova, kterým započnu psaní na odpověď. I já mám, jaký to přepych, své jméno. Zeptej se po Blbci a bude ti označena cesta za mnou: z vesnice půjdeš ještě dlouho, je to stále víc do kopce a po poli je rozhozen černý hnůj, téměř nepáchnoucí, uvidíš hřbitov, a pak, projdeš-li lesíkem, jsi na vinici. Je malá, ale dům je velký a bílý, Blbcův dům. Miláčku.


- - -


Ivan Wernisch, ZIMOHRÁDEK, ČS Spisovatel, 1995
 


Komentáře

1 Simka:)* Simka:)* | Web | 16. října 2011 v 11:14 | Reagovat

máš to tu bezvadný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama