Březen 2011

Ivan Wernisch - Dopis

17. března 2011 v 8:40 Staré lásky

Čekám na poštovského panáčka v domě u vinohradu, pod horou, již od pění kura do pění kura rozebírá ďábel vídaný za jasné noci vesničany, kterak přeletuje s pytlem na zádech, ďábel, který, usedá-li vůbec, láme větve lip přesahujících dvory a viničnou tyčku vrhá proti postavičce prchající do údolí a nedbající náhle klikatostí cesty, proti tomu poserovi, jenž se brambořištěm doklopýtá až k uzamčenému hostinci U Modré lišky a couvaje civí na vrzoucí štít s liškou držící ratolístku a je, ten osel, nalezen pozdě k ránu zcepenělý, načatý vranami a zajíci, čekám na poštovskou fanfáru a na panáčka, který má vzadu truhličku, a kromě rána, kdy se zaobírám pánví, kromě poledne, kdy se zabývám pánví a révokazem, a večera, kdy otevírám bestiář, přemílám si kamínek slova, kterým započnu psaní na odpověď. I já mám, jaký to přepych, své jméno. Zeptej se po Blbci a bude ti označena cesta za mnou: z vesnice půjdeš ještě dlouho, je to stále víc do kopce a po poli je rozhozen černý hnůj, téměř nepáchnoucí, uvidíš hřbitov, a pak, projdeš-li lesíkem, jsi na vinici. Je malá, ale dům je velký a bílý, Blbcův dům. Miláčku.


- - -


Ivan Wernisch, ZIMOHRÁDEK, ČS Spisovatel, 1995

Charles Bukowski - tenhle básník

5. března 2011 v 14:06 Staré lásky
tenhle básník c
hlastal 2 či 3
dny a vyšel na
scénu a podíval
se do obecenstv
a a věděl že to
udělá. na jeviš
ti bylo koncert
ní křídlo a on
k němu přistoup
il a zvedl ozvu
čnou desku a vy
zvracel se do j
jeho útrob. pak
víko zavřel a p
ustil se do své
ho čtení.

museli z piana
vyndat struny a
vymýt vnitřek a
pak je znovu na
táhnout

pochopil bych ž
e už ho nikdy
n epozvali. ale p
oslat oběžník n
a ostatní unive
rzity že jde o
básníka který r
ád zvrací do ko
ncertních kříde
l to nebylo fér.

nikdy nedocenil
i kvality jeho
čtení. znám toh
oto básníka: je
úplně stejný ja
ko my všichni:
pro prachy se v
yzvrací kdekoli
v.

Vydala Pragma, 1994 (?), přeložil Ladislav Šenkyřík

Vladimír Holan - Ale čas

1. března 2011 v 18:10 Staré lásky
"Co je v tvém srdci?" zeptal se mne život.
Byla to otázka tak náhlá
a tak bez výmluvy,
že jsem chtěl říci: Nic!

Ale čas (který, stoje u kamenného sloupu
přinutil druhdy k usednutí celé chrámy)
řekl mi: "Lháři, to místo,
které ti přeplnily ženy,
je jenom v pekle stále ještě prázdné!"