Listopad 2009

Události v kultůře (25.11. 2009)

26. listopadu 2009 v 17:39 Včerejší zprávy
To by mě zajímalo, jestli jste se dívali na včerejší Události v kultuře, nebo ne. Já jsem to neměl v plánu, ale přivábila mě tvář Vladimíra Merty. Pozvali ho u příležitosti vydání nové desky. Odložil jsem Laskavé bohyně a pustil zvuk.
Neměl jsem to dělat, ušetřil bych si trápení. Na ČT 24 řádil totiž včera šotek. Teda spíš tři.
Když Merta sáhl do strun vypadl zvuk a na 20 vteřin píseň nahradil jakýsi tajemný šepot v zákulisí. Vy, kteří tu muziku znáte, víte, že stojí na atmosféře. Nádherné silné atmosféře. Jenže poslouchat nějaké anonymní hlasy do ní nepatří. Tak bylo po zážitku.
Následoval rozhovor s Rammstein. Redaktor se s kapelou bavil anglicky a rozhovor byl pak simultámně tlumočen. Nevím, ale to na ČT 24 nemají nikoho, kdo umí německy? Jestli ne, možná by měli začít hledat.
Merta zpíval tři písně, na které se dostavil z nějakého jiného koncertu. Bylo to od něho hezké, že přišel, přestál rozhovor s Rammsteinem. Čt 24 se mu odvděčila přerušením jeho závěrečné písničky asi po 30 vteřinách nějakým nesmyslným jinglem, nebo jak se to jmenuje. Nejde jen o to, jak neuvěřitelně necitlivé to bylo vůči písni, ale takové jednání mi přišlo vrcholně neslušné i vůči autorovi.
Tak nevím, pro příště doporučuji před začátkem vysílání zkontrolovat studio, jestli někde nepobíhají nějací další šotci.

P.S. Pořad si můžete prohlédnout zde:
Tedy mohli byste, kdyby ho půlka nechyběla, online vysílání končí právě v tom místě, kde krásnou Mertovu muziku nahrazuje něčí kecání. Druhou půlku sežrali šotci.

Inu ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí...

Prošla tudy bouře

10. listopadu 2009 v 11:55 Malé ryby
Vypadalo to nadějně
Obloha byla plná jak uhlák
Zanechala však po sobě jen trapný dusno
jak nadrženýho psa.

Zablesklo se se jen jednou
a když se rozutekla slova
zůstala po nich nahá báseň
jak těla v oknech, nahá stejně jako ona.

I trvalý magnet slábne
a nesmyslný život netrvá o nic dýl
ale ve mně teď kvůli tomu
všechno podivně vlaje-

Babička měla pravdu
"Nahoru nepoletím a dole mě najdou."
Aspoň, kdyby to skoro nezrýmovala
a kdyby se tráva neleskla, když nepršelo.

Panelák

2. listopadu 2009 v 20:27 Malé ryby
Je to furt stejné
a ve mně to samé
Ruce a choroba, zmrzly mi prsty
Chtěl bych betonovou stěnu
a ono to nejde.
Chtěl bych , pořád něco, potřebuju to a támhle-
to furt dokola
Jenom občas se hne závora,
otevřu dveře od ledničky
a tam je zelenina, přivolám ji na dálku zámořskou zeleninu,
zelené zelí, a pak zas ten řev
a betonová stěna,
která mi chybí, chybí mi, že nejsem nedotknutelný,
každý na mě sahá, dotýká se mě dech opilců a dech děcek.
Když jdu alejí, opakují se i stromy
a to ještě není nejhorší.
Na podzim v řece
se fakt nic nehýbá, ani ryba, ale asi není mrtvá
to jenom já,
najednou najdu v kapse betonovou stěnu
a ona spadne přede mě a panelák, ve mně je prostě panelák.