Červen 2007

tvrdá měna

27. června 2007 v 0:25
prsty a nehty vryté do stolu
sbitého z nehoblovaných fošen
jak to budu platit?
*
bankovky šustí jako strniště
třicet?
díky, to je dobrý.

na hrázi čehosi, co zavání pádem

22. června 2007 v 16:28
vyšplhal chlapec na náhrobek
nasypal své milé sukni lebek.
*
pak zablesklo se v řadě zlatých zubů
vojáci sklidili chléb a dobrou vodu
*
když milenci hledají pod zemí lebky
z dlaní a much vyroste nový vesmír
*
bůh se začne smát a ten smích trvá
a hráz, která připomínala pád, je zbrusu nová.

něco jiného

22. června 2007 v 15:35
rád bych si stěžoval
není však komu
a ani na co
kdyby bylo
to by ovšem bylo
něco jiného.

anýz

21. června 2007 v 3:08
je nekontaktní dotyk
-ta vůně. Zatím
nepřijmu tvé pozvání.

ryszard krynicky

21. června 2007 v 0:04
Narozen 1943, básník, překladatel, vydavatel a jeden z nejvýznamnějších současných polských básníků. Bývá zařazován do "generace roku 1968" mezi autory, jejichž kariéra byla zpočátku ovlivněna politickými událostmi z března 1968 a prosince 1970. Krynicki žije v Krakowě, kde společně se svou ženou vede nakladatelství a5.
***
nahý, probudil jsem se náhle ve frontě na chleba
náhle nahý v kostele na hodině náboženství
ve čtvrté třídě na hodině o kulaté Zemi
probudil jsem se náhle na neznámém nádraží
*
probudil jsem se náhle
abych bloudil?
*
šel

můj příspěvek k teorii tvůrčího psaní

5. června 2007 v 9:55
Ale prosím vás, kde by se v téhle exkluzivní minoritní intelektuálně expresivní literární oblasti mohl vyskytnout kýč! Stojím na zápraží a v ruce žmoulám plstěný klobouk, zatím jde všechno dobře, vytahuju zápisníček. Mám první verš!?
Stojím na zápraží a žmoulám v ruce plstěný klobouk, ne to zní moc obyčejně, je třeba naplnit potřebu obrazného pojmenování
Stojím na zápraží a žmoulám v ruce střídku klobouku. Ha, to už zní líp, skoro jako z Chaplinovy grotesky. Co teď?
Čekám na sociální dávky, moc oficiální, Čekám na zlámanou grešli podzimu (echtovně lyrické), sice není září, ale komu by to vadilo, teď už musí být:
Kolem se vláčejí sirotci s kamennými brašnami, (to je dobrý, v září začíná školní rok) a zní to celkem pravěce.
Kamenný obr obzoru (sic!) pokyvuje hlavou anebo učiníme narážku na Nekonečný příběh?
Kamenný obr si zavdal buližníku (a máme tu narážku ještě i na Čapka a jeho povídku Rekord, žeby reminiscence povinné četby?).
A drobty shazuje žáčkům přímo do aktovek. (To je pro případ, že by čtenářům nedošla výše uvedená metafora). Slovíčko drobty je přímo rozkošné.
Konec první strofy, teď začneme pranýřovat státní instituce:
Hrobaři podzimu zametají žáčky do tříd, příjemné s nadhledem, pokračuj dál
Od úst jim odstřikují kapičky krve (moc expresivní, něco lepšího tam nemáš?) Z očí jim kanou stříbrné slzy (pěkné, na podzim hodně prší + asi jinovatka)
Žáčci si zabalí svačinu do papíru (zní to přesvědčivě, ale které dítě si dnes ještě balí svačinu do ubrousku?)
Žáčci se shlukují kolem kantýn (to je lepší a máme tu přesah ke světu dospělých)
Kde…(užitečné, přívlastkové a příslovečné věty uvozené kde a jenž dávají vzdělanému publiku dojem, že bude následovat vzestupný verš)
prodrbali mládí jejich otcové a matky Jak z toho teď ven asi se budu muset vrátit k prvnímu verši) Prodrbali by chtělo ještě upravit, ale už vidím na obzoru závěr a nechce se mi s tím mořit. Prostáli, je lepší, a že tím verš bude klesat, to stejně nikdo nepozná.
S rukama v kapsách žmoulali své přirození (oops, beru zpět)
S rukama v kapsách žmoulali své denní kůrky (dobré příjemně archaické)
A snili o lepších světech ve frontě na budoucnost. Jak to zpívá Mňága a Žďorp "Stojíme oba ve frontě na štěstí…"
Teď ještě vymyslet nějaký globální nicneříkající závěr: Zatímco se po obzoru sunuly bludné balvany nebo zatímco jim shůry na hlavu padaly kameny?
Za mlčenlivého přirážení bludných balvanů (původně bylo samozřejmě přihlížení ale přirážení je mnohem lepší! kámen-svědek je skvělé východisko z nouze), báseň je téměř hotova, jen v ní ještě chybí něco nepochopitelného
Teď je třeba vypointovat doplnit nějaký všeříkající název, první myšlenka je nejlepší myšlenka (jak praví Ginsberg) a báseň je hotova, dobrou chuť.
*
Trychtýře
*
Stojím na zápraží a žmoulám v ruce střídku klobouku
Čekám na zlámanou grešli podzimu
Kolem se vlečou sirotci s kamennými brašnami
Kamenný obr obzoru si zavdal buližníku
A drobty shazuje žáčkům přímo do aktovek.
*
Hrobaři podzimu zametají žáčky do tříd
Z očí jim kanou stříbrné slzy
Žáčci se shlukují kolem kantýn
Kde prostáli mládí jejich otcové a matky
S rukama v kapsách žmoulali své denní kůrky
A snili o lepším světě ve frontě na budoucnost
Za mlčenlivého přirážení bludných balvanů
něco nepochopitelného.

pohyb

3. června 2007 v 23:09
běžíme podle kolejí
prázdý žaludek tráví
duté stvoly trav.

ježčí

3. června 2007 v 22:55
spálená ulice
žaludek polyká krásu
zelených jablek