Květen 2007

nadpisy

30. května 2007 v 15:20
Ze stříbrných šípů čiší silný chlad
ze stříbrné rány trčí dlouhá tyč
z černé díry leze stříbrný had
černý šíp míří do vykotlaných lip
*
básnictví je stařena, která chodí sama
nůž v zubech a plete nohama
předpotopní šat
bydlí uvnitř břízy
chtěl bych ji pochovat
u mne však neuklízí-

básníkův bdsm blog

28. května 2007 v 16:51
básníkův bdsm blog
zahrnuje mimo jiné
652 hodin výprasků,
54 hodin svazování,
43 hodin tortury
5 hodin ballbustingu
a spoustu jiných zajímavých témat
*
o soubory s tematikou mrskání tortury
svazování dominance a submise
na které neodkazuje tento blog
nekontaktujte prosím mne
ale básníkův bdsm blog.

proč jsou hrobníci smutní?

27. května 2007 v 16:04
jeden hrobník se při obřadech smál, a tak ho propustili z práce
pak ho opustila žena
lidi ho přestali mít rádi
a jeho vlastní děti se ho nakonec začaly bát
pozastavili mu výplatu sociálních dávek
zemřel chudý a pohřební obřady musel platit stát
zřízenci si dávali dobrý pozor, aby se ani neusmáli
někdo by je mohl pomluvit a vyhodili by je z práce
jejich ženy by je opustily,
a jejich hodné děti
by je nakonec podřezaly a snědly.

bondy

26. května 2007 v 17:49
The Moon beautiful like a whore hid behind the clouds
Icy air flows from the window
Gas fire won't heat
There´s a low pressure of gas so they switch off the lights
Since this happens on Saturdays and Sundays
one cannot seek shelter in the town library
we will be down with flu lying under our blankets
and thank goodness this cannot last too long.
7. 11. 1981
Měsíc krásný jako kurva se skryl za mraky
Z okna proudí ledový vzduch
Plynová kamna nebudou topit
protože je nízký tlak plynu Zhasnou
Poněvadž to bývá v sobotu a v neděli
nelze se uchýlit do knihoven
budeme pod peřinami ležet s chřipkou
a zaplať pánbůh nevydržíme to mnoho let
7. 11. 1981

pokus o jeden překlad

26. května 2007 v 17:31
I give up the speech
the only thing
we possess besides our body and our brain,
I give up the speech
because it is something crippled,
which cannot express anything,
or to be more just, which can express
many things, but none of the essentials,
I keep silent, fading into the background
as the defeated one.
*
/ / /
...
Vzdávám se řeči,
a tedy toho jediného,
co máme vyjma svého těla a mozku,
vzdávám se řeči
jako čehosi nedochůdného,
co nedokáže vyjádřit nic,
anebo spravedlivěji, co dokáže vyjádřit
leccos, ale nic podstatného,
před tím zmlkám, ustupuji do pozadí
jako poražený.
(úryvek)
I.Diviš: Jedna Loď (Laura Blair), úryvek

taky jste dneska tak otrávený?

24. května 2007 v 16:55
jednoho dne byli všichni tak otrávení
že neměli ani chuť se milovat
tak vzali plechovku a bílou barvou zatřeli na koloniálu první písmeno
vyšetřovala to policie
majitel obchodu zavolal smečku nadržených reportérů
rychle se sjeli, aby jim nic neuteklo
vykoupili veškeré zásoby kvašáků a kabanosu
obtáhli dvě místní holky, co je nikdo nechtěl
nenašli viníka a zase odjeli
to šukání jim mohlo zpravit náladu, ale
byli tak otrávení z těch kvašáků a kabanosu
že se tam už nikdy nevrátili
dokonce ani když třicet fotbalistů opakovaně znásilnilo starostku
a to přitom byli samí známí borci,
mužstvo mužů B toho roku vyhrálo okresní přebor
- nepřijeli
tak to holt chodí na tomto nemocném světě
a nedá se s tím nic dělat
leda snad zatřít další písmeno.

šaman

23. května 2007 v 23:28
Už týden neprší a meteorologové mě už týden uklidňují, že bude. Každé ráno odcházím oblečený do studené fronty a každý večer se vracím z práce zpocený a smradlavý. Mám rád bouřky, dokonce i takové, které mě překvapí na půl cesty, když se vracím z výletu a nedržím tě za ruku, protože je zpocená a já se stydím. Mám rád bouřky, a tak si neberu deštník.
Několikrát jsem zahlédl vzdálené blesky. Déšť se tomuto kraji vyhýbá, jako by byl prokletý. Déšť by také na chvíli nahradil mračení mých zaprášených spoluobčanů veselou družností. Je neuvěřitelné dusno, větráky běží na plný výkon, klimatizace hučí a mě přesto polévají kapičky studeného potu, dokonce i teď, pozdě večer, kdy ti tohle píši.
Už týden čekáme na ochlazení, jsme vysušení jako tresky a snažíme se doplnit tekutiny, jak se dá. Včera jsme spolu pili téměř do půlnoci a dnešní sušák byl téměř nesnesitelný. Horší než představa dalšího dne bez jediné kapičky deště. Mám rád pivo. Vypiju jich klidně deset a nemám dost, ty dáváš přednost vodce a ginu, stačí, že je to čiré jako voda a má to více než 40 procent lihu. Krev není voda a ta naše potřebuje alkohol, aby si na vodu ještě dokázala vzpomenout.
Třeba na to jak jsme spolu plavali v horském oku, já dostal křeč a tys mě zachránila. Nebo jak jsme se v Rumunsku brodili ledovými potoky a chytali pstruhy do holých rukou. Anebo jak jsme tančili vysoko v horách a hráli si na mocné šamany, kteří dokážou ovládat počasí líp, než ruský prezident.
Skutečný šaman by možná dokázal zařídit pro nás bouři staletí. Mám dojem, že, že problémy s počasím začaly zhruba v době, kdy lidé dali přednost meteorologům. Přesvědčen o tom, že sebevětší televizní kejkle televizních rosniček mě nezachrání, čekám netrpělivě, kdy se za mnou ozvou taneční kroky, které pro nás na nebesích svým rytmem vydupou náš mokrý podíl. Měli bychom se asi někde poohlédnout po pořádném šamanovi, jinak se brzo oba uchlastáme .

1. pozorovatelna

21. května 2007 v 2:30
kameny kovy písek
dřevěná dýha co na ni pokládám zítřek
podlaha bytelná linoleová
tak špinavá, že na to nestačí prostý výčet
rafinovaný vzor padá do čtverců
servaný z kůže a úzce tělesný odnímá tělu jeho povrch
a nad ním je nekonečný prostor skákání až do konce.
opřu se o skříň a zařvu na lesy
jestli padnou říkejte mi kyril
pokud alespoň zazvoní sousedi
můžete mi říkat metoděj
z police spadne polička
probudí se kočky na střeše sousedního domu
sousedům pojde pes
to všechno se stane zítra
říkejte mi sybila
mám v hlavě příliš málo místa
držím se za zápěstí kolem hodinek
a zkouším zastavit menstruaci času
říkejte mi zítra
*
můj dům můj hrad
moje pole rozpukané
moje káď
můj byt mé království
opilé půlnocí a tedy půlnoční
království ticha
neslyšně zpychlá
*
rakovina plic je z toho
když se příliš často stříká do krabičky od sirek
čas je komunista
polibek jedině do skla
hoří sklad pornografie hoří zítra
zítra je však dneska
*
ten poslední obraz co ještě visí na zdi
je moje poslední koláž se kterou se nechám zazdít
můj posledný kříž pod slepeným vousem jsem optimista
je slepený z náplastí a ty flastry jsou moje obrazy
šlápl jsem na mořského ježka
a z mého těla se vysypal písek
jsem plavací vesta která uchází
a kolem hlavy nosím záchranný kruh
*
můj popelník je chytřejší než já
a stejně tak tvrdý
měl bych se zabít
jsem však příliš mladý
a hrdý.

zachránce literárních novin

18. května 2007 v 13:12
"Jako šéfredaktorovi Literárních novin se Patočkovi podařilo časopis zachránit před zánikem..."
k tomutu tématu také:

plastináti (director´s cut)

14. května 2007 v 11:06
žádná duše, vodní radovánky
laminátový kajak těla
a pak horempádem slalomem dolů
až k jásajícím davům
a předsedovi sdružení,
který věnčí hlavu
*
pádlujeme pádně
hlavně že nám nedali na buben
že máme člun
nemusíme se polonazí pachtit na břehu
a do omrzení skandovat a mávat
jsme aktéři, ne publikum.
*
polonazí diváci
pruhy opálené kůže
z toho by jeden dostal úžeh
mávají a křičí
řítíme se kaňonem
a kajak drží a vydrží
řvoucí dav i vroucí vodu
*
a my dopádlujem až do důchodu.

plastináti

13. května 2007 v 20:35
žádná duše, vodní radovánky
laminový kajak těla
a pak horempádem slalomem dolů
až k jásajícím davům
a předsedovi sdružení,
který věnčí hlavu
*
nikdo se nás neptal kam
zda tančit nebo hrát
myslet s hlavou v dlaních
tak rychle tuhne laminát
kvapem svlékáme se z kůže
a už za ruce se točíme a točíme
až dokud se nám nezatočí hlava
*
cítime mrazení v konečcích prstů
jako by se tu rodila nová láska
úsměvy pod blesky digitálů jsou široké jako lávová řeka
hlavně že jsme spolu, že nám nedali gól
že máme na vstupné a nemusíme stát v záři reflektorů
nahatí, svlečení z vlastní smrti, bezbranní a zakletí v bezčasí
my máme hlas!
*
když se rozhodneme
můžeme to zhasnout a skoncovat se vším tím barbarstvím
i kdyby to měl být nemístný luxus
jako když kočka nesežere chycenou myš a položí ji na náš práh
anebo když básník dokončí báseň
*
náhle se před námi zjevují sochy z bezejmenných dálek
a s úsměvem nám podávají ruku
kolem krku nám zavěšují olympijskou medaili
a my s pokorou skláníme hlavu
nejistí s ohnutou šíjí
a s rodícím se pocitem vítězství
se ocitáme v cíli.

abyss

7. května 2007 v 16:48
lidská srdce jsou bezedná
a občas spadne hvězda
Antoine De Saint-Exupéry

jmenovci II.

4. května 2007 v 17:09
jeden překládá do čtyř jazyků
dvacátý druhý by rád prodal, ale nemá co
třináctý leští dřevěné podlahy
pátý píše o psech,
devadesátý třetí jak co automaticky řídit
šestnáctý staví skříně
sedmdesátý učí na flétnu
osmnáctý válí na ságo
desátý rád árppídží, (nebo to je ten inženýr?)
sto třináctý programuje
sto čtrnáctý je fotbalista, který skóroval
a já jsem na něho pyšný...
jmenovci jsou vděčné téma
šťastný ten, kdo žádné nemá.

ruční práce online

4. května 2007 v 1:03
jako příloha časopisu dobrá adresa právě vyšel cyklus ruční práce
NAVRCHOLU.cz

jmenovci

3. května 2007 v 11:46
mých jmenovců je jako máku.
jeden píše o tabáku
druhý je neúspěšný kulturista
třetí špatné knížky a prý že dobře chystá
čtvrtý zadává překlady jiným chlápkům
pátý lidem nadává do žebráků
šestý myje nádobí u McDonald´s, fuj!
sedmý sklízí v prasečáku hnůj
osmý je češtinářem na střední škole
devátý je pořád v jednom kole
desátý má panickou poruchu
jedenáctý říká "ejchuchu"...
dvanáctý, korektní jako prosinec,
před třináctým zavřeli bázinec
čtrnáctej mluví furt nespisovně
patnáctý je o hovně
šestnáctý nekouká ženám do očí
sedmnáctý má brežněvovské obočí
jednoho sejmeš a vyskočí ti dva
jdeš na polední pauzu a je jich plná kantýna
skutečný počet je otevřené téma
šťastný je ten, kdo žádné nemá.

právo na odpověď II.

1. května 2007 v 20:27
je mi třicet a moje generace začíná vysílat zprávy
poznám to po vůni
poznám to po sluchu
poznám to po čichu
poznám to po chuti
poznám to pohmatem
drží mě za ruce
a třesou a třesou
dokud se neroztřesu taky.